Mlácení obilí

Pokud bych pěstovala obilí ve velkém, pak bych si musela sehnat velkou mlátičku.
 
Jenže - já v tuto chvíli pěstuji obilí především ze zvědavosti a hlavně pro radost.
 
Začínala jsem s žitem (2010-2011) - na ploše několik desítek metrů čtverečních.

Když už tak krásně narostlo, v docela hojném množství, tak první otázka byla: Jak to sklidím? Protože nepoužívám herbicidy, tak byl porost samozřejmě plný zeleného plevele. Vzpomněla jsem si na staroegyptské malby a reliéfy, kde používají srpy. A tak jsem vytáhla srp a po hrstech jsem sklízela jen vrchní část stébel s klasy. To jsem odnášela doschnout na půdu, na rozprostřenou plachtu.
 
A když už to krásně proschlo, tak nastoupila druhá otázka: Jak to vymlátím? (a to podotýkám, že žito se skvěle mlátí, v podstatě vypadává skoro samo)
Na začátku jsem zkusila po slámě s klasy přecházet a šoupat nohama v trekových botách s hrubší podrážkou. Fungovalo to, i když ne na 100%, ale šlo to pomalu a bylo to pracné. Tak jinak.

Naši předci tady v Evropě používali cepy. Vyrobila jsem si cep a zkusila mlátit cepem. Asi byli předci zručnější, ale mně to moc nešlo, navíc míření tím pohyblivým kusem se mi nedařilo. A když jsem si chtěla porovnat ten materiál k mlácení, musela jsem odložit cep, vzít do rukou vidle, srovnat ten materiál, odložit vidle, vzít cep a zase do toho bušit.

Takže nakonec jsem vyvinula zajímavou metodu využívající dřevěné hrábě (ty, co se používají na seno). Musí mít rovnou tu část, ze které trčí zuby, a nesmí ty zuby koukat i na druhé straně. No a právě touto druhou stranou jsem do toho bouchala. A ono to šlo skvěle. Jednak jsem měla naprosto pod kontrolou, kam bouchám (na rozdíl od práce s cepem), a také frekvence úderů byla o mnoho vyšší než se zmiňovaným cepem. A když jsem si chtěla porovnat materiál, nebo dokonce odhrnou vymlácenou slámu, tak stačilo hrábě protočit v ruce a tou zubatou částí toto vykonat. Takže mlácení dřevěnými hráběmi se mi úžasně osvědčilo.
V malém používám jinou metodu - viz níže.
Výmlat, tedy zrní s nečistotami, jsem pak nabírala lopátkou a dávala zatím do nádoby.
 
Třetí otázka, jak asi tušíte, byla: Jak to vyčistit? Naštěstí žito je báječné v tom, že klasy drží při mlácení pohromadě, nerozpadají se, a dokonce se neuvolňují ani ty tuhé slupky (plevy), ve kterých jsou obilky v klasu uložené. Jediné je, že se polámou osiny a ty pak spolu s prachem tvoří nečistoty ve výmlatu. Naši předci používali něco, co se nazývá "fofr". Využívá to stejný princip, jako používali ještě starší předci a používá se po celém světě - obilky jsou těžší než nečistoty, a tudíž ve větru první padají obilky a vítr unáší plevy a další o něco dále. Já nemám fofr a tak to dělám přesýpáním v přiměřeném větru. Doporučuji z kýble do kýble, protože z mísy zrníčka vyskakují ven (hlavně na začátku, když je mísa prázdná, se odráží ode dna).
 
Moje mlátička
Když jsem si začala hrát s dalšími druhy a odrůdami obilí, pěstovala jsem je už v malém. Tj. nanejvýše od pár metrů čtverečních do rozlohy maximálně tak 40 - 60 metrů čtverečních. V malém rozsahu sklízím nůžkami v podstatě jen klasy. Jinak opět srpem konce stébel s klasy.
Sklizené klasy dosouším.
V takto malém rozsahu nemá smysl si hrát s hráběmi (viz výše).
A tak jsem pátrala na Internetu, nechala se inspirovat a nakonec jsem si vyrobila vlastní malou mlátičku poháněnou elektrickou vrtačkou. Využila jsem věcí, které jsem měla doma.
 
Základem je 10 litrový kýbl s víkem (od mléka ze školní jídelny) - do středu víka se udělá malý otvor.
Dále jsem vzala malé mýchadlo na barvu - to, co se upíná do vrtačky. To se provlékne otvorem ve víku kýble.
A nyní mlátící elementy - prostě jsem vzala dvě karabiny a nacvakla je dole na ten kruh míchadla.
A je hotovo!
  
 
Do kýble vždy dám klasy v množství tak do 1/4 až 1/3 výšky kýble. Přiklopím víkem, skrz které vede to míchadlo s karabinami, již upnuté do vrtačky. Pořádně víko zacvaknu. Kýbl sevřu mezi nohy, stojím nad ním ohnutá s vrtačkou v ruce, a na menší stupeň zapnu vrtačku, plynule reguluji otáčky mírou stisknutí tlačítka, podle zvuku a pocitu. Stačí zpravidla maximálně 30 sekund a je vymláceno. Odvíkuji a víko s vrtačkou položím na zem. Zatřesu s kýblem, aby těžké obilky klesly ke dnu, a rukou vyberu prázdné klasy a jejich vřetena. Zbylý výmlat si nasypu do jiného kýble a pokračuji v mlácení další várky. O čištění jsem se zmiňovala výše.
 
Výhody této maličké mlátičky:
- levná na pořízení i provoz
- využívám i na mlácení dalšího osiva - vzpomenu např. hrách a peluška (nižší otáčky, aby se nerozbila zrnka), pastiňák, salát, svazenka apod.
- lze mlátit i jen několik klasů
 
Nevýhody:
- nezvládne dlouhá stébla, ideálně opravdu jen klasy (jinak se namotává na míchadlo)
- nelze takto velké množství
 
Ukázka výmlatu pšenice s krátkými osinami - právě jen několik klasů sebraných na konvenčním poli (2016):