Obilí a obiloviny

K pěstování obilí mám především citový důvod, patrně je to něco z minulosti mé duše. 
Už v dětství jsem experimentovala - moje první obilovina bylo proso (z krmění pro ptactvo). Vyrostlo mi tehdy na mém pidizáhonku pár rostlinek, a když laty dozrály, mnutím jsem je "vymlátila" a na plochém víku od krabice bonboniéry jsem zrníčka vyfoukávala od nečistot. Ale ... :-) co s tím potom, že? Protože proso se musí pro lidskou konzumaci loupat. Tudíž tu malou hrstičku semínek zase dostali ptáci do krmítka. Přesto, jak je patrno, mi to fakt utkvělo v paměti, a i to, jak jsem v městské knihovně pátrala po informacích o pěstování takovýchto užitkových rostlin.
Takže setí obilek do rýhy v půdě, vyhlížení klíčících rostlinek, sledování odnožujících trsů a to, jak pak začínají vztyčovat stébla, a když se z listů vyklubávají rozkvétající klasy, to je něco! A vlnící se záhonky zelených stébel s klasy v mírném letním větříku, to je vyhlídka a naděje, uspokojení a požitek. No a pak, jak zvolna zrají do různých odstínů od slonovinově nažloutlé (oves), přes zlatožluté (některé pšenice) až třeba po měděně oranžové barvy (to dělá třeba špalda), to hluboce zasahuje mé srdce a mně to přináší radost a spokojenost, jakousi až jistotu, že je to dobré a vše je a bude v pořádku. No a sklízení, a po usušení i mlácení a čištění obilí je vrcholný pocit uspokojení. Šílené, že? Ale ve mně to tak prostě je.
Už jen i vidět ty různě vysoké porosty vedle sebe, s jemně různými odstíny zelené, a při zrání ty různé odstíny žluté a oranžové. Je to i estetická záležitost, požitek.
No a nyní k praxi :-)
 
Některé osivo jsem původně získala ze společnosti Gengel o.p.s., která se zabývá uchováváním starých, krajových a rodinných odrůd různých plodin a rostlin (v přehledu níže vždy uvádím). 
Jednu ozimou pšenici a také tritikale jsem získala od známého z ekologického zemědělství.
Dalším mým zdrojem osiva bylo zkrátka zrní koupené v bio kvalitě v obchodech se zdravou výživou (např. žito, nahý oves bez uvedení odrůdy, pšenice špalda, Kamut, pšenice červená, pšenice tvrdá).
Případně, pokud mě zaujme nějaké obilí na konvenčním poli, sbírám pár klasů a pak si množím.
 

Pšenice (Triticum)

 
K roku 2016 mám alespoň nějaké zkušenosti s pěstováním několika druhů pšenice, ve formách jařiny, ozimu i přesívky (střídá se setí jako jařina a jako ozim, zvládne oboje). 
 
Konkrétně jsem zkoušela pěstovat nebo pěstuji:
  • pšenice setá (T. aestivum)
    - ozimá forma bezosinatá (odrůdu neznám, mám od známého),
    - ozimá forma dlouze osinatá (z konvenčního pole nad Litochovicemi nad Labem)
    - ozimá Sheriff´s Square Head (původ Gengel)
    - přesívka Postoloprtská přesívka (původ Gengel)
    - jarní pšenice červená
  • pšenice naduřelá (T. turgidum) - ozimá Osiris (původ Gengel)
  • pšenice špalda (T. spelta) - ozimá
  • Kamut - jarní záležitost (botanické zařazení nejasné)
  • pšenice tvrdá (T. durum) - jarní forma, jde o semolinovou pšenici (těstoviny, bulgur)
 

Žito (Secale)

 

Žitovec, tritikale (Triticale, syn. Triticosecale)

Jde o reprodukce schopného křížence pšenice a žita. Odtud i vědecký název - složenina Triticum a Secale.
Mám ozimou formu (od známého). Jde však o nepravý ozim (tj. snese, ale nevyžaduje chladnou periodu), protože mi zafungoval i při jarním setí.
 

Oves (Avena)

Oves, pokud vím, je jarní obilovina.
Rozlišují se pluchaté a bezpluché, neboli nahé ovsy (A. nuda). Nahé se nemusí loupat.
Proto jsem se zaměřila na pěstování nahého ovsa.
Prvním mým zdrojem osiva byl obchod se zdravou výživou, tudíž odrůdu neznám.
Druhým a doporučeníhodným je odrůda Z Luhačovického Zálesí (původ Gengel) - krásný, statný a zdravý oves.
 

Kukuřice (Zea)

Nepoužívám osivo z konvenčního zemědělství, jde zpravidla o hybridy.
Zkušenosti mám s pěstováním cukrové kukuřice a řekněme kukuřice na zrno, oboje nehybridní. Vzhledem k cizosprašnosti nemohu obě pěstovat v jednom roce, aby se mi nezkřížily.
Přes společnost Gengel jsem získala osivo kukuřice s bílými zrny - Navažská. Od roku 2019 asi vyřadím, neboť se špatně vylupuje z palic. Jinak je krásná, a to buď čistě bělostnými zrny, a nebo i ty klasy se zrny s náběhem do purpurově fialových odstínů.
Cukrovou kukuřici mám od známé, prý je to Sachara původem z Gengelu. Je chutná, ale někdy mi chytá prašnou sněť - kukuřice je prý v tomto velmi citlivá na čerstvé hnojení.
 

Čirok (Sorghum)

Jak jsem zjistila, v botanické taxonomii čiroku je docela pěkný chaos.
Zkouším pěstování nízké obilné formy čiroku. Osivo jsem získala z konvenčního pole u Bezna. Podařilo se mi ho otočit a získat vlastní reprodukceschopné osivo. Podobně jako kukuřice je to jarní záležitost. Od roku 2019 vyřazuji z pěstování - u mě mu nědostačuje délka vegetačního období a také to sucho v létě v posledních letech, sice otočím osivo, ale efekt je mizivý, první laty dozrávají v době, kdy přichází již zvolna raně podzimní vlhkost.