Pšenice tvrdá (Triticum durum)
Jde o tzv. semolinovou pšenici, tedy pšenici s vysokým obsahem lepku, ze které se vyrábějí např. bezvaječné těstoviny italského typu.
S touto pšenicí nemám zatím mnoho zkušeností.
Důvod, proč jsem se po ní začala shánět, byl prostý - chutná mi bulgur. A tak jsem se pídila po tom, z čeho a jak se vyrábí. Jediné, co se mi však podařilo zjistit, bylo, že je vyroben z předvařené, usušené, rozlámané a vytříděné pšenice tvrdé.
A sehnat pšenici tvrdou v podobě zrní, které neprošlo žádnou tepelnou úpravou, mletím či drcením, se ukázalo jako téměř nemožnost. Ale nakonec jsem sehnala přes e-shop, dokonce v bio kvalitě, země původu Německo. Tak to by mohlo růst i u nás, říkala jsem si, i když jsem měla zjištěné, že jde o mnohem teplomilnější pšenici, než jsou u nás pěstované.
Koupené osivo z e-shopu (jaro 2016).
A proč bulgur?
Protože nejsem zrovna pekařský typ. Takže sice dokážu vypěstovat obilí. Mám též ruční mlýnek, takže si dokážu umlít mouku hrubosti, jakou chci. Ale nějak už mě nebaví péct.
A najednou je tu něco, co dokážu vypěstovat, zpracovat a pak využít v kuchyni. A navíc mi bulgur chutná, pochopitelně ne samotný, ale ještě s něčím. Třeba právě se zeleninou z mé zahrady :-)
(Domácí výroba bulguru, jak jsem zkoušela:
Namočím pšenici tvrdou na několik hodin - např přes noc a do dalšího odpoledne. Sleju, dám čistou vodu a uvařím. Na kamnech si to může tu přibližně hodinku klidně postát a zvolna se vařit :-) Uvařená pšenice tvrdá chutná jako uvařené semolinové těstoviny (jak jinak, když je to semolinová pšenice, že?). Vysypu na plech na pečení, který dám na sušák nad kamny a za občasného prohrábnutí usuším. Pokud je venku zima, a já tudíž dost topím, za večer to uschne. Pak vezmu do ručního šrotovníku a na dost hrubo přešrotuji. Na sítu pak oddělím jemnou krupici a zůstane mi bulgur. Je celozrnný (tj. má na sobě vnější slupičku - otruby), na rozdíl od toho kupovaného, takže i tak se musí chvilku vařit (nestačí zalít horkou vodou a nechat stát). A tak, dle mého odhadu, jsem schopná si přes léto napěstovat dost tvrdé pšenice, a v zimě, kdy topím v kamnech, si pak vyrobit dostatek vlastního bulguru. No není to super!?
Mimochodem, mám ráda i kulatozrnnou rýži, co se pěstuje v Itálii. Ale zatím se mi ji nepodařilo vypěstovat, tedy v polních podmínkách.)
Takže jak je to s pěstováním pšenice tvrdé?
Tu, co mám, je jařina. (vlastně ani nevím, zda má ozimé formy)
Jak se ukázalo, je to krásná dlouze osinatá, bezpluchá pšenice.
I navzdory suchému jaru (2016) nakonec vzešla a docela pěkně rostla. Přišlo mi, že je o něco odolnější rzi travní, např. v porovnání s Kamutem, který byl hned vedle.
Ukázalo se, že není tak vysoká - jen 50-60 cm. To je docela problém, protože pak hůře zvládá konkurenci s plevelem (seju naširoko, tedy ne do řádků, obilí si musí od vzejití až do dozrání s plevelem poradit samo - aktualizace 2019: postupně jsem přešla k pěstování v řádcích, případně dvojřádcích s většími rozestupy mezi dvojřádky)
Sklidila jsem na začátku srpna (4. 8. 2016). Dozrávala o pár dnů později než Kamut, a také už mi ji začal sklízet někdo jiný (asi nějaké ptactvo nebeské, co neseje, ale sklízí :-)
Ukázka z mé sklizně 4. 8. 2016. Povšimněte si zvlnění konce stébla pod některými klasy. Výskyt v porostu však minimální. (v porovnání s Kamutem či Osirisem).