Moje cesta k akvarelu

V roce 2020 mě to zajímavou a nenápadnou cestou přivedlo k akvarelu a dalším hračkám na kresbu a hlavně malování a kolorování (sorry za ten anglikanismus, ale nenapadá mě vhodnější ekvivalent slova colouring).
Začalo to v předjaří, kdy mi z Megaknihy.cz s objednanými knížkami jako dáreček dorazila i útlounká omalovánka Kouzelná zvířátka (antistresové omalovánky). Ležela mi doma netknutá až do konce léta, kdy mě to k ní nějak přitáhlo. Tuším jsem nejprve vytáhla svou již několik let starou soupravičku 18ti akvarelových pastelek (fa Koh-I-Noor) a někde jsem vyšťourala ze svých letitých zásob i nějaký obyčejný školní štětec.
Pak mi to nedalo a v prodejně Koh-I-Noor u nás v Turnově jsem si koupila takové ty kruhové patrové vodovky a zkoušela jsem to s nimi. Čímž mi došlo, že o míchání barev sice něco základního vím, ale do hloubky jsem nikdy pořádně nešla. Takže jsem to spolu s videi na YouTube začala na těchto vodovkách zkoumat, ale jak zmíním dále, místy se chovaly podivně.
Také jsem se dostala ke své první pořádné omalovánce pro dospělé - v prodejně Koh-I-Nooru jsem narazila na vymalovánky od Lucie Ernestové. Jsou krásné, doporučuji. A jsou vhodné pro pastelky, akvarelové pastelky a s citem na množství vody i pro akvarelové barvy.
 
Zde si dovolím drobnou odbočku. 
Jde o to, že mám za sebou v dětství pár let na "lidušce" - právě ve výtvarném oddělení. Také mám za sebou výtvarnou větev Střední umělecko-průmyslové školy sklářské v Železném Brodě (jako rytec skla) a také mám za sebou Vyšší odbornou školu v Mělníku v oboru Zahradní a krajinná tvorba, kde jsme měli taktéž projektování a ateliéry (narvhování sadovnických řešení a kreslení, včetně barevného provedení). Jenže již nějak v dětství jsem dospěla k závěru, že vodovky, tedy akvarelové barvy, s ohledem na mou neschopnost vytvořit jednolitou neflekatou plochu, není tedy nic pro mne a spousty let jsem se jim úspěšně vyhýbala. To proto ty akvarelové pastelky, které jsem na zmíněné VOŠ používala na kolorování návrhů s následným lehkým rozmytím vodou, když holt na nás byl vznesen požadavek, že to bude akvarelem :-)
 
No a nyní zpět již k podzimu 2020. Začala jsem tedy zkoumat možnosti vodovek. Dospěla jsem přes zkoumání i videí na YouTube, že existuje několik stupňů v kvalitě akvarelových barev. Tudíž vyvstala u mne zvědavost, jaký je tedy rozdíl mezi školními vodovkami a skutečnými akvarelovými barvami. Jenže se mi tehdy do toho nechtělo dávat kdovíkolik peněz, ale taktéž jsem si chtěla nechat otevřená vrátka případně dál. Na jednom e-shopu na internetu jsem narazila na korejské akvarelové barvy značky Mungyo (Mungyo Professional Watercolor), a to v plechové krabičce 12 půlpánviček za vhodnou cenu (oproti jiným, mnohem dražším barvám), a to s tím, že je možné dokupovat i jednotlivé půlpánvičky.
No a když dorazily a já je mohla vyzkoušet, úplně jsem zářila nadšením. Jasné barvy. Stačí nepatrné navlhčení a hned krásně barví, žádné dolovaní. Po zaschnutí na papíře krásně sedící, žádné špinění a nutnost fixovat, na rozdíl od těch obyčejných vodovek od Koh-I-Nooru, které jsou "chalky" - tedy jako by po zaschnutí na povrchu byla křída, která barví po přejetí prsty. Tudíž sbohem kulaté vodovky Koh-I-Noor.
 
Udělala jsem si takovou tu míchací tabulku "každý s každým" no a žasla jsem. 
A tak jsem se dostala k teorii barev, k míchání barev a ke zkoumání pigmentového složení barev. Fascinující záležitost.
A přestože v sadě 12ti barev sice byly zastoupeny všechny řekněme základní barvy a pár zajímavých navíc, nedalo mi to - chtěla jsem se vydat cestou "split primaries" - tedy mít minimálně dvě od každé primární barvy, a to ve variantě "teplá" a "studená". Tudíž bylo potřeba ještě nějaké barvy dokoupit. Také jsem zjistila, a inspirovalo mě k tomu jedno video na YouTube, že do té malé kovové krabičky se dá srovnat ne jen 12, ale až 21 půlpánviček. Tudíž spousta prostoru k nastudovávání a zkoumání možných voleb. Mým cílem bylo jít do pokud možno jednopigmentových barev. Jenže jsem také chtěla moc pěknou tmavě modrou a "studenou", tedy citrónovou žlutou (Lemon Yellow). A tak jsem zavítala do mnohem dražší značky s půlpánvičkami stejných rozměrů, a to francouzský Sennelier. A z jejich l´Aquarelle jsem si (k barvám od Mungyo) objednala č. 501 Lemon Yellow (PY 3) a o něco dražší č. 395 Blue Indanthrene (PB 60). A jako úplný nováček jsem se modlila, aby byly míchatelné s dalšími od Mungyo, neboť Sennelier do svých barev přidává med. No a po jejich dodání a zkoušení jsem byla opět uchvácená. 
 
Další tabulka (na 4xA4) míchání "každý s každým" pro nyní celkem 21 barev, vylepšeno o prioritu sloupce ve směsi - tudíž místo dvou stejných políček směsi jsem měla dvě varianty poměrů. Ale to mi při zkoumání možností míchání časem nestačilo, takže jsem se dostala postupně ke škálám směsí dvou barev, tedy u těch, co mě zajímaly - např. fialová (PV 23) se žlutými a okrovými. Jak namíchat zelené z modrých, co mám, se žlutými. Atd. atd., a to jak ve škále poměrů, ale i včetně ředění, protože to u akvarelu hraje velmi významnou, ne-li zásadní, roli.  A opět žasnutí jak alchymista v laboratoři. Fascinující!
Navíc jsem si tím potvrdila, že jsem vybírala opravdu dobře do své sady 21 barev.
 
Další odbočkou bylo hledání voděodolné černé linky pro kolorovanou perokresbu, protože černá tuš není stoprocentně voděodolná, a zcela překvapivě na akvarelovém papíře totéž platí i o dokumentním finelineru od Centropenu. Toto hledání bylo dlouhé, s odbočkami k shánění levného ale dobrého plnícího pera, které není bombičkové, k dokumentnímu inkoustu od Koh-I-Noor do plnících per, který také není na kavarelovém papíře voděodolný a navíc není skutečně černý (ale má zajímavou zelinkavou barvu a na něco se tedy přeci jen hodí). Až jsem dospěla k perům M&G s hrotem EF s konvertorem a k dokumentním inkoustům De Atramentis (německá výroba - nutno objednat na internetu). Černý je skutečně černý, a tyto inkousty jsou určeny (na rozdíl od tuší) do plnících per a píší krásně. Mám ještě zelený a je také krásný.
 
V průběhu mé cesty světem výtvarných potřeb jsem si pořídila i řadu dalších hraček. Třeba se někdy o své zkušenosti s nimi podělím.
Mimo jiné se přes podzim a zimu z 18ti akvarelových pastelek díky kupování kusovek stala sada cca 70ti.
 
Každopádně v průběhu předjaří a jara 2021 jsem se dostala od Mungyo k řekněme profesionálním akvarelovým barvám za skvělé ceny, a to jsou ruské barvy White Nights od St. Petersburg Nevskaja Palitra. Nejprve opatrně jsem si (po pečlivém výběru a zkoumání pigmentového složení barev) vybrala a objednala 12 barev a levnou plastovou krabičku přímo na ně, 3 z nich jsou metalické. I oni přidávají asi med, protože ve vlhkém počasí léta lepí neskutečně a přitahují do sebe prach a kočičí chlupy :-). Jde o plné pánvičky, takže za super cenu spousta barvy, a to ve velmi dobré kvalitě.
 
Přes zimu jsem se (i díky videím na YouTube) dostala k dalším takovým těm "omalovánkám pro dospělé" - tedy colouring books. Papír v nich sice není určen primárně pro akvarel a mnoho vody neunese, ale dá se tak skvěle trénovat míchání barev a ovládání právěže vlhkosti štětce a tak. No a navíc tak člověk může spolutvořit (spolu s autorem) něco krásného. A je zajímavé i kouknout na YouTube či na Pinterestu, potažmo Instagramu, jak někdo jiný pojal ten který obrázek. A také je to super pro vlastní dotváření a kombinace různých médií (pastelka, akvarelové pastelky, akvarely a jiné hračky).
 
No a na těchto colouring books jsem konečně pochopila, co za blázny si může pořizovat ty drahé třpitivé barvy (tedy perleťové a metalické). Tudíž to byl podnět k tomu, abych právě do své objednávky zahrnula ty tři metalické barvy White Nights a k tomu 7 z těch drahých od firmy Coliro (opět německá výroba).
No a časem (v průběhu jara 2021) jsem si pořídila další colouring books a další barvy White Nights a Coliro.
Je v tom relativně již dost peněz, ale také mám spoustu úžasných nástrojů pro vyjádření svých tvůrčích pohnutek a choutek a svých vizí. Prostě - hraju si a užívám si to tvoření.
Jo a dovolím si podotknout, že stále jsem šla cestou ne toho nejdražšího možného. Po srovnání např. té úžasné modré Blue Indanthrene od Sennelier (půlpánvička za skoro 160,- Kč) a Indanthrene Blue z White Nights (pánvička za 56,- Kč) - oboje pigment PB 60, jsem došla k závěru, že mezi nimi nevidím výrazný rozdíl a kvalita White Nights mi více než dostačuje a nepotřebuji drahé akvarelové barvy, ať je to právěže Sennelier, nebo Daniel Smith či Winsor & Newton. Navíc mi vyhovují pánvičky, nechci akvarelové barvy v tubách.

 
Takže v současnosti (léto 2021) si hraji v colouring books, také si barevně zvýrazňuji ve svých perem psaných poznámkách v notesech a sem tam si tam přidám i nějaký svůj obrázek, který buď zachycuje něco z toho, co mě v okolí zaujalo, nebo vyjadřuje něco z mého nitra. Mám velmi barvitý vnitřní zrak a vizualizaci (např. toků energií a tak).