Česnek

Pěstování česneku má v mé rodině tradici. A já mám velké štěstí, že žiji na pozemku, kde je možné vypěstovat česnek s báječnou chutí.

 

1. Sadba - výběr:

Pěstuji různé paličáky, a to především ozimého charakteru. Tedy slovem "paličáky" označuji ty, kde palice má jen jeden okruh velkých stroužků, nikoliv to velké množství hubených a prťavých stroužků uprostřed, jako mají "nepaličáky". Základem mé palety česneků je "Náš", který prostě pěstujeme odnepaměti. Další typy-sorty jsem získávala tak, že jsem někde na trhu či v krámě koupila česnek českého původu, no a pokud mne zaujal skladbou palice a chutí, zkusila jsem jej u sebe na pozemku zasázet, no a jestli se osvedčil a funguje, tak jej pěstuji. Takže pak tyto jednotlivé sorty označuji např. Beroun1, Beroun 2, Z krámu, Koupený a tak :-)

 

Při výběru stroužků k výsadbě mám několik kritérií. A to: velikost (velké stroužky), nenarašenost v době výsadby (zpravidla, ne vždy jde stoprocentně dodržet), a "beztyčkovost" - v určitém případě.
Již před lety jsem u česneku "Náš" provedla postupnou selekci na "beztyčkovost". Paličáky mají totiž zpravidla tuhý stvol uprostřed, na jehož konci se ke konci vegetace vyvine hlavička plná malinkatých cibulek (v podstatě nekvete). Z pozorování jsem zjistila, že palice takovýchto česneků jsou o něco menší, než u palic, které tento stvol nevytvořily (část energie jde tedy asi na tvorbu tohoto stvolu a té hlávky na konci). A protože v česneku "Náš" se vyskytovaly i palice, které tento stvol netvořily, v hojné míře (měly jen listy, resp. měkký náznak stvolu bez hlávky na konci), a přeci zachovávaly charakteristickou skladbu palice paličáků, vyselektovávala jsem je a nyní je pěstuji jako samostatnou sortu "Náš beztyčkový". (tak jen tolik pro zajímavost)

 

2. Sadba - příprava:

Odvíjí se od sklizně. Tedy že na půdě mám zavěšené svazky skližených celých rostlin česneků k usušení (oddělené a cedulkami označené sorty). Tak si tam takto jsou přes léto až do babího léta či začátku podzimu, kdy z těchto svazků zahradnickými nůžkami odstříhám palice a suché stvoly s listy dám na kompost. Palice i s kořínky plnými uschlé hlíny si vezmu jako zábavu do tepla. V kuchyni na dlažbě se s tím rozložím - sedím na nízké stoličce, nožem odkrajuji kořínky s hlínou do kýble, kam také slupuji svrchní špinavé suknice (pak jde vše na kompost) a takto očištěné palice si dávám na tuhé ploché papírové krabičky (osvědčily se mi ty od kočičích konzerv Wiskas, ty na 12 konzerv 400 g), k palicím přidávám cedulky s označením, co jsem je sundala z těch svazků ze sušení. Palice na těchto platíčkách si ukládám do regálu v suché a chladné chodbě.

Když mám takto očištěný všechen česnek a přiblíží se čas sázení a také ta správná chuť se tím zabývat, opět se s tím rozložím v teple v kuchyni. Jak jsem uvedla výše, pěstuji hlavně ozimé česneky, tedy s výsadbou před zimou - přesněji já mám ve zvyku sázet česnek koncem října či v první půlce listopadu - s ohledem na počasí. Také jsem v tuto dobu sázela i jarní česneky (netušila jsem, zda je ozimý či jarní - inu v krámě to u konzumního česneku neuvádějí :-), a také to fungovalo, jen vylezly až na jaře, nikoliv na podzim, hezky si v půdě počkaly. A jaká je tedy příprava sadby? Sedíce na stoličce nad kýblem loupu a rozebírám postupně všechny palice, co mám. A jednotlivé stroužky třídím - pěkné velké a nenarašené na sadbu, no a zbytek na konzum. Ty na konzum někdy ještě dělím na narašené a malé, které půjdou k okamžitému zpracování na česnekovou pastu se solí (stroužky rozmixovat a pak smíchat se solí - na 100 g česneku 30 g soli, dát do skleniček a do ledničky - supr věc na vaření), a na pěkné stroužky k uložení, které se budou postupně brát na vaření jako takové, nebo v případě špatné zimy se nouzově v předjaří použijí ty zbylé na zachování sadby - tedy na vysázení. Tyto celé stroužky si dávám do papírových svačinových sáčků, popsané sortou, a na papírových platíčkách si je opět dávám do regálu v chladné a suché chodbě.

 

3. Výsadba:

Na podzim si zvolím čisté, nezaplevelené záhonky, nakypřím je kopáčem a nechám chvíli odležet. Případně málo zaplevelené záhonky, které nakypřím, vypleji a nechám odležet.

Když přide čas výsadby vybraných stroužků česneku, tak volím ze dvou technik:

1) je-li půda kyprá, což je více na záhoncích v zahradě, beru jednotlivé stroužky do štipky prstů (mezi palec a ostatní prsty) a vtlačuji je do půdy, aby byly zcela zanořené a rozhodně nevykukovaly;

2) je-li půda tužší (např. na poli) a metodu 1) neumožňuje, motyčkou dělám hluboké rýhy. Do nich pak v rozestupech dávám jednotlivé stroužky a celý řádek pak zahrnu. Opět - stroužky nesmí vykukovat.

No a na závěr záhonky zlehka zamulčuji - drobně posekanou trávou či listím z ovocných stromů. To je inovace z posledních let, na kterou jsem přišla omylem. Bývala jsem zvyklá pěstovat česnek na holém záhoně, podobně jako cibuli, s pravidelnou péčí - pletí a kypření Ale pak mi někde zůstaly zapomenuté česneky a já ten záhonek zamulčovala vydatnou vrstvou hnoje s podestýlkou. A ono ejhle, cestu si skrz ten dost silný mulč našly, mizivý plevel okolo, no a navíc mulč lépe drží vlhkost v půdě. Takže značná redukce práce, a navíc lepší výnos a také snazší sklizeň, neboť s minimem plevelu a pod mulčem kypřejší půdou se šesnek sklízí lépe.

Jednotlivé sorty mám na záhoncích oddělené od sebe vyznačením pomocí tyček a na papír si vždy kreslím mapku výsadeb s datumem výsadby a označením sorty.

 

4. Péče o porost:

Česnek zpravidla vzejde již před začátkem zimy a nad mulč vystrčí nekolik centimetrů zelených výhonků - krásná podívaná a radost. 

 foto z 1. 2. 2020 - zima je enormně mírná

Česnek je mrazuvzdorný; pokud není pěstovaný v holé půdě a nepřijdou holomrazy, které jej v podstatě vysuší (to se mi stalo asi dva roky zpátky (2017/2018), kdy byly ty silné holomrazy a pak suché jaro - to bylo tristní), tak se mu nic neděje ani pod sněhem a ani bez sněhu, nanejvýše trochu oschnou konečky výhonků.

Na jaře pak pokračuje v růstu a s ohledem na vrstvu mulče si jej netřeba moc všímat, nanejvýše vytahat nějaký bujnější plevel a možno lehce domulčovat třeba kratičkou trávou ze sekání trávníku u domu a na cestičkách (doporučuji vřetenovou sekačku na manuální pohon se sběrným košem).

Pokud na jaře dost pršelo, tak jej není nutné ani zalévat. Takže pozornost a péče minimální :-)

V pozdním jaru/začátek léta, kdy začne vyhánět "květní" stvoly (paličáky, co mám, nekvetou, ale tvoří hlávky pacibulek), je dobré tyto konce stvolů s hlávkami zahradnickými nůžkami odstřihávat, aby se česnek nevysiloval. Jen - u nás v rodině je taková tradice, že se jich pár ponechá, a když se tyto ze zkrouceného stavu napřímí, je čas sklízet česnek :-) Takže jakýsi ukazatel. Někdo jiný to má podle počtu listů, které odspodu zežloutnou, a tak podobně.

 

5. Sklizeň:

Když česnek dojde do fáze vhodné pro sklizeň (pozor, rostlina česneku nesmí uschnout celá, neboť to je fáze, kdy se palice v půdě rozpadají na jednotlivé stroužky), tak já používám rycí vidle na lehké uvolnění kořínků z půdy. Paličáky s tuhými stvoly je možné v kypré půdě tahat přímo za tento stvol, ale v mé těžší půdě a při nastupujícím suchu to nefunguje. No a u beztyčkového česneku mi při takovéto snaze jen zůstanou listy v ruce a palice v hlíně. Takže si vidlemi uvolním celý řánek, česneky vytahám a kladu na sebe do jakési otýpky. Tyto svazky pak svazuji provázkem s cedulkou označující, co je to za sortu. No a na půdě je věším na hřebíky zatlučené v dřevěných sloupcích krovů.

Sklizeň mých česneků je zpravidla na konci června či začátkem července, tedy v posledních letech před plným nástupem letního sucha. Záhonky jsou pak sice volné pro pěstování něčeho dalšího (třeba pozdní hlávkové zelí či letní listové záležitosti - pak choy a čínské hořčice a japonské listové zeleniny), ale bez zalévání to u té další plodiny nejde. Nebo záhonek zamulčuji a ponechám v klidu a regeneraci pro podzim či až další jaro.

 

A to je celé! :-)

Jak vidíte, žádná věda, ale radost.