Sucho, deště

(11. 6. 2020)
 
Sice nám zrovna aktuálně prší místy až dost, ale i tak je sucho téma, které už posledních několik let je obzvláště při suchém jaru a horkém a suchém létu dosti aktuální.
 
K postupnému sepisování mých zkušeností s tímto tématem (tedy jak já na své zahradě na sucha reaguji) mě motivoval tento článek:
Přírodovědec pan Jakub Hruška v něm myslím jasně, stručně a logicky, resp. se selským rozumem, vyjadřuje svůj názor na vývoj počasí a management krajiny. A můj názor se s tím jeho shoduje.
Pro jistotu, kdyby článek z webu zpravodajství i-dnes zmizel, tak si jej dovoluji pro studijní účely uložit a zpřístupnit ZDE.
 

No a jak na sucho reaguji já na své zahradě?

1) Ochrana půdy
2) Vsakování
3) Sklizeň srážkové vody
 

1) Kde začít? Asi ochranou půdy. 

Půda, na které hospodařím, je hnědozem na opuce. Takže velmi jílovitá, bez kamínků a písku, tudíž sice dlouho drží vodu, ale pak při vysychání za velkého sucha puká do trhlin. Což sice vypadá děsivě, ale vlastně je to od přírody velmi chytré, neboť pak při dešti voda má možnost zatékat do trhlin, a ne jen odtékat po povrchu kamsi pryč bez pořádného vsakování. 
Každopádně tato jílovitost a absence větších částic limituje její obdělavatelnost. Pokud je moc mokrá, tak je to prostě lepivé a těžké. Pokud je ponechána nezakrytá, tedy v tzv. černém úhoru, a vysychá, pak nastává několik možností. Na záhonech, kde je lepší obsah organických částeček v ní, to prostě na povrchu záhonu při zalévání vytvoří škraloup, po kterém zálivková či dešťová voda stéká pryč, místo aby zasakovala. No a na bývalém poli, kde je převaha jílu, tak tam se má tendenci tvořit jako kámen stvrdlý silný krunýř, který by šlo obdělávat asi tak nanějvýše krumpáčem, kopáčem či motykou Pak vznikají při snaze o obdělání velké slepené hroudy, které naštěstí za deště drží pohromadě a jednolitý škraloup nevzniká. Případně, třeba v porostu obilí, za sucha povrch puká do již zmíněných velkých trhlin.
 
No a co z toho vyplývá? :-)))) No prostě neponechávat půdu nezakrytou. Jak prosté, že? Ale ono to má také svá úskalí.
 

Mulčování, kapitola sama pro sebe

 
O mulčování je na webu spousta článků i videí. Já tedy přidám svou trošku do mlýna se svými zkušenostmi. Začnu běžnými argumenty proti mulčování.
 
První argument proti mulčování jsou invazivní španělští slimáci. Sucha v posledních létech proředily jejich populace. No a já dále jejich populaci omezuji již několik let díky kachnám indickým běžcům. V tuto chvíli mám jednoho kačera a dvě kachny. A slimáky, ty veliké, už nemám. Sem tam se objeví malý, ale škody v podstatě nulové. Pamatuji však před pořízením kachen a za deštivých lét večerní nájezdy takového rozsahu, že to vypadalo jak hororové scény. Cibule, bramborové natě ... vše obaleno slimáky. A když začali požírat i barvínek menší a vytrvalou saturejku, tak to už byla fakt síla.
 
Druhý argument tak trochu proti - kosové a drozdi. Prostě ptáci, kteří v mulči hledají potravu, a proto jsou schopní jej rozházet jak hejno slepic. Apropó, slepice a mulč, to už vůbec nejde dohromady. Naopak kachny jsou v tomto poměrně v pohodě, do mulče svým šťouravým zobákem nanejvýše udělají díry, a to je vše.
 
Třetí argument proti mulči - hlodavci. Pravda je, že v kypré a nevyschlé půdě se jim dělají chodbičky mnohem snáze, než ve vyschlé ztvrdlé poušti. Také mají motivaci tam rýt, neboť vhodně zamulčovaná půda je plná života, a tedy i potravy. Já mám na pozemku i hryzce, samozřejmě hraboše a krtky a asi i další. Zamulčované plochy milují, to je nepopiratelné. Ale ... kdo chce mít na zahradě pustinu jen proto, že tam nebudou (možná) hlodavci, ale nepůjde tam nic pěstovat?
 
No a nyní ty výhody. Co se týká mulčování, používám v podstatě několik variant:
1) Silná vrstva materiálu - zpravidla trávy, a to třeba i 20 - 30 cm. Když jsem ještě měla oslíka, nanášela jsem to vyklizené - tedy koblížky a počůranou podestýlku - rovnou na plochu, kterou jsem takto postupně zakrývala. Zpravidla jsem takto připravovala přes zimu políčko pro pěstování brambor v mulči, nebo jsem takto zakrývala záhonky, kde pak mělo být něco náročnějšího na živiny. V současnosti bez oslíka používám pro takto silnou vrstvu mulče staré seno nebo posekanou dlouhou trávu, případně třeba na podzim silnou vrstvu spadaného listí, které shrabuji na plochách, kudy se chodí. Takovýto mulč silně redukuje jak plevel, tak i nutnost jakékoliv závlahy. Samozřejmě je zdrojem potravy pro půdní život. No a na bývalém poli je to prostě šance nakrmit půdu organickou hmotou, a tím ji postupně zlepšovat. Právě proto, aby za sucha netvrdla a nepukala, ale byla přístupná vsakování deště do co největší hloubky půdního profilu. Také takto vymulčovávám posekané travnaté plochy, kde chci výhledově něco pěstovat - tedy založit pěstební plochu.
2) Slabší vrstva kratičké trávy apod. materiálu, a to v síle tak do 5 cm. To používám na zakrytí volných ploch na zrovna neobsazených záhonech, abych jednak omezila zarůstání plevelem, ale právě i abych povrch půdy chránila před vysycháním a sléváním do jednolitosti. Také je to potrava pro půdní organismy, a tedy i zdroj živin pro následné plodiny. V takovémto mulči pak třeba pěstuji zelí - tedy jen rozhrnu místečko pro sazenici, zasadím sazenici, zaleji, aby se půda napojila na kořínky, a to je vše. Dokonce takto na podzim zamulčovávám celoplošně záhony, kde je vysazený česnek. Česnek si zkrz cestu najde, nevymrzá a i při suchém jaru má dostatek zakryté půdní vláhy.
Tento typ mulče velmi omezuje nutnou zálivku, a to i za opravdového sucha. Navíc po zalití přímo k sazenicím to pak chrání vodu v půdě před odpařováním. Další plodiny, kde je toto vhodné, jsou např. dýně, jahody, rajčata, papriky, melouny ... 
Tento typ mulče také používám, jakmile něco sklidím - nenechávám půdu bez pokryvu. Proto jsem začala používat na sekání cest a ploch s trávníkem vřetenové sekačky se sběrným košem. O nich píšu v samostatném článku. Dříve to vyžadovalo posekat trávník křovinořezem s ostrým nožem a posekanou trávu schrabat, nejlépe vějířovitými hráběmi. S vřetenovými sekačkami je toto mnohem rychlejší a to posekané je kvalitněji sebráno.
3) Tenká vrstva čerstvé kratičké trávy - v podstatě tak do 1 cm. Používám třeba mezi cibulí a podobnými plodinami. Jde o kratičkou trávu z trávníku získanou díky vřetenové sekačce se sběrným košem. Tento typ mulče není tak účinný proti plevelu, ale je dobrým a docela rychlým zdrojem živin pro půdu. Ale co je z hlediska práce s vodou důležité, tak udřžuje půdní povrch lehce zakrytý (omezení odparu), ale zároveň otevřený pro zálivku či déšť (tedy nedojde ke slití do jednolitého škraloupu). Tuto vrstvičku je nutné průběžně doplňovat, neboť ji z části člověk sebere při vytrhávání plevele, který se však díky navlhlé půdě a otevřenému povrchu snadno vytrhává bez nutnosti kypřit, a také proto, že pokud je přiměřeně vlhko, tak se rozkládá docela rychle, a tedy mizí.
 
Jak je patrné, využívám k mulčování materiál, který mám - hlavně trávu, vyhrabanou stařinu, staré seno (vlastní), opadané listí ze stromů. Nepoužívám slámu, protože v tak velkém množství bych ji musela kupovat, což mi přijde jako hovadina. No a obdobně to vidím v tuto chvíli i s použitím kůry či jiných typů mulčů.
Dále na cestičky u vyvýšených záhonů používám mulč z dřevěné štěpky - prostě mám štěpkovač (typ s válcem) a v předjaří větve z probírky keřů a tak seštěpkuji a dosypu cestičky. Jde o omezení plevele (ale i tak je třeba občas něco vytahat), také to vsakuje vodu, podporuje to houbní mykkorhizu, no a člověk nemá zablácené boty při deštivém počasí :-)
 

2) Vsakování

 
Tuhle část jsem nevěděla, jak nazvat. Patří sem zkrátka všechna opatření, která zajistí, že se srážková voda vsákne přímo na pozemku a neodteče nikam jinam.
A co to může obsahovat?
- travnaté plochy
- nesvádět okapy do kanalizace či jiného potrubí, ale ten dar z nebes si ponechat
- případně drobné či větší terénní úpravy v podobě vsakovacích rýh, svejlů, hatí ...
- keře a stromy - stín, zpomalení větru, vlhkost vzduchu
- no a právě i ochrana pěstebních ploch, jak se pokouším popisovat výše.
 
Z mých zkušeností:
Travnaté plochy je jasná věc - louky, trávníky. Kdo však pěstujete zákrsky - tedy sloupovité ovocné dřeviny či ty na zakrsajících podnožích, tak ovocnáři u takovýchto plodin měli dříve tendence je pěstovat v černém úhoru. Důvod je prostý - tráva je z hlediska živin a především vody neskutečně silný konkurent. Prostě slabé deště sama spolkne a dál, níž, ke kořenům stromů nic nepustí. Pod takovýmto typem dřeviny doporučuji vymulčovat právě třeba posekanou trávou.
Využití a uložení vody z okapů, tak to popíšu v další části níže.
Svejly - tato počeštělá podoba anglického výrazu "swale" označuje rýhy či příkopy po vrstevnicích, kde se hromadí srážková voda a zpomaleněji se vsakuje do půdy. Z vlastní zkušenosti - než se pustíte do takovýchto úprav terénu, podumejte nad tím, jak je budete udržovat. A tím myslím především v tuto chvíli sekání. Neboť nadšeně jsem si takové udělala na původním poli, a to na šířku a skoro hloubku rýče. Poté, co se z těchto ploch staly louky a pastviny, tak ... jak to slušně říct? ... takovýto svejl ve vysoké trávě je na zlámání nohou :-) Mám ještě jeden větší - takový hlubší a širší příkop, který je primárně odvodněním přebytečné vody od jednoho z mých bambusů - tak ten se taky pěkně blbě sekal. Letos jsem jej začala zanášet hubenými ostříhanými větvičkami (co se blbě štěpkují) a hodlám jej zakrývat posekanou trávou. Tudíž se postupně zaplní organickou hmotou, kompostem. Vsakovat bude a patrně do něj bambus vyžene své rhyzomy a poroste v něm. Hodlám jej stále zanášet mulčem.
Dřevin mám na pozemku dost, vytváří tak takové členění na části, místa, "pokojíčky".
 

3) Sklizeň a uložení srážkové vody

 
Tedy okapové svody, nádrže a jejich řetězení pomocí hadic.
Mou obrovskou výhodou je svah, tedy využití gravitace. S tím samozřejmě souvisí smysluplné umístění různých typů pěstebních ploch.
 
Výše uvedené postupy - mulčování a vsakovací úpravy - slouží k jímání srážkové vody a omezení jejích ztrát přímo na ploše, v půdě. Vhodné je však zachytit přebytky a mít šanci je užít jako překlenutí období sucha pro plodiny, které jsou na vodu náročnější. Což je v podstatě všechna pěstovaná zelenina a některé okrasné rostliny.
 
Pro sklizeň srážkové vody potřebujete mít:
1. nevsákavý povrch, v mém případě jde o střechy domu a hospodářských stavbiček. Pro někoho může být zajímavé i uvažovat řekněme větší zpevněnou plochu, která nevsahuje - ale to má asi málokdo (jednolitý beton, asfalt). Mohlo by sem spadat ještě zachytávání vody z drenáží okolo domu, ale to jsem já zatím neřešila - v mém případě vyúsťuje do nyní drůbežího výběhu a tam se vsakuje v trávě a mezi keři a stromy.
2. potřebujeme mít nějaké svody - tedy okapy a okapní svody a tak podobně.
3. nádrže na uložení této vody - nadzemní, případně někdo užívá zakopaných nádrží, ale pak je třeba řešit, jak čerpat vodu z této zpravidla dosti velké nádrže ven. Některé domy využívají takto získanou srážkovou vodu i pro jiné účely, tedy např. na splachování záchodů.
 
Moje zkušenosti:
Srážkovou vodu zachytávám díky okapům ze střech na domě a také na většině střech a stříšek mých hospodářských stavbiček. Pomocí svodů ji svádím do některých nádrží. Největší má objem cca 1 600 l, pak mám jednu 500 l, dále používám nádrže 300 l a 200 l.
Díky svahu, a tedy gravitaci, využívám přepouštění zachycené vody do dalších nádrží, které jsou již přímo u cíle užití vody: 
  • Tedy jednak u pěstebních ploch. Např. 300 l nádrž u zeleninových záhonů, do které pomocí 1" hadice může být doplňována zachycená voda z 500 l, 1 600 l a 300 l nádrží, které jsou vývody s kohouty na tuto silnou hadici napojené. Tohle považuji nyní za naprosto geniální nápad, který mi přišel, a velmi si této vychytávky cením. 
  • Ale též u kachen, kde potřebuji vodu pro jejich koupání. Letos zkouším v jejich výběhu pěstovat tykve olejné v zamulčované ploše, a tedy špinavou vodu z jejich bazénku využít snadno na zálivku těchto na vodu poměrně náročných plodin. (Plocha je obehnána nízkým plůtkem, aby mi kachny nepolámali sazenice a můj kohoutek Ferda nerozhrabal mulč.) Zde je nyní 200 l sud, do kterého však mohu přepouštět spádem vodu z dalších dvou 200 l sudů. Další geniální vychytávka, která mi přišla jako dost dobrý nápad.
Jedinou vyjímkou z využití gravitace je 300 l nádrž ve svahu výše, ale také poblíž pěstebních ploch, kam pomocí kalového čerpadla občas přečerpám vodu z té veliké zachytávací nádrže.
 
Celkově letos si více a více uvědomuji, jak je důležité z hlediska úspory práce si řádně promyslet rozvržení těchto tří záležitostí. A to:
  • pěstební plochy - jejich umístění limituje též blízkost k domu (a tedy i péči), kvalita půdy a míra oslunění (dle požadavků pěstovaných rostlin);
  • zdroje mulče - protože je to manipulace s objemným a u čerstě posekané trávy též těžkým materiálem, tudíž je dobré pěstební plochy vyžadující silnovrstvé mulčování mít blízko jejich zdroje;
  • zdroje vody - respektive mít vodu na případné zalévání co nejblíže a nedělat mravenečka nosícího konve s vodou do svahu či zbytečně daleko, nebo právě promyslet to vhodné zřetězení nádrží a přepouštění co nejblíže k pěstebním plochám. Také sem můžeme právě zařadit to využití chemicky čisté, ale řekněme jinak znečištěné vody pro závlahu - třeba ta voda z bazénku kachen, a tak podobně.
Takže promyšlený desig a pochopitelně jeho zkoušení, zkoumání a vylepšování považuji v otázkách sucha a dešťů za klíčové.
 
Pokračování tohoto tématu počínaje mými zamyšleními o vhodné volbě plodin dávám z důvodu rozsahu do další části.