Osevní sledy, osevní postupy na mých políčkách

(Osevní) sled plodin je pořadí plodin pěstovaných po sobě na stejném pozemku/záhonu.
Osevní postup je pak plán postupného střídání plodin na pozemcích/záhonech.
Osevní plán je plánovité rozmístění plodiny na pozemcích/záhonech v jednom roce - tedy jakási mapa.
 
Předpokládám, že většina z nás se shodne na tom, že je smysluplné a účelné střídat plodiny na témže pozemku/záhonu, a to ze spousty dobrých důvodů. Mezi hlavní asi patří udržení dobrého stavu půdy, a tudíž i dobrého výnosu (množstvím i kvalitou), a také omezení šíření chorob a škůdců.
I když jsem již narazila na zajímavé experimenty Charlese Dowdinga - úžasného zahradníka z Anglie, který má na Youtube řadu videí s jeho způsoby pěstování (no dig method, mulčování apod.), který též porovnával výnosy při pěstování téže plodiny na stále stejném místě. No a výsledky stojí za shlédnutí. Doporučuji ho!
 
Hned z kraje se přiznám, že i po několika letech až doposud (stav 2016, i 2019:-) nemám žádný pevně vypracovaný a léty ověřený osevní postup. Stále na něm pracuji:-) Limitujícím faktorem, který mi brání převzít některý z modelových či existujících osevních postupů, je fakt, že pracuji v režimu minimální kultivace.
Vysvětlím, ale začnu od začátku.
 
Když jsem si v roce 2010 vzala zpět kousek pole, na kterém do té doby pracovali konvenční zemědělci, byla jsem bláhově nadšená do myšlenky bezorebného pěstování, a to především obilí. Měla jsem teoreticky nastudovánu knížku pana Masanobu Fukuoka (Revolúcia jednej slamky) i knížečku o metodě Marca Bonfilse (Virtuóz pšeničného poľa) - oboje vydala Alter Nativa. (Ve velmi hrubém základě jde o to, že se obilí pěstuje s podsevem plazivého jetele.) V té době na poli rostly boby (na zrno pro krmné účely), které tam ještě v brzkém jaře zemědělci naseli, a pod nimi holo (díky herbicidům). Jde o svah skloněný k západu, celodenně osluněný.
Výchozí situace: kvalita půdy mizerná - těžká jílovitá, v horní části pole byla "ornice" odorána a splavena a na vrchu zůstal jen oranžový čistý jíl. Na většině pole do hloubky 15 - 25 cm to občasným oráním a především diskováním (podmítka) bylo jakž takž "kypré" (po dešti a slunci je to monolit), pod tím asi 15 cm vrstva podobná betonu - i s kvalitním nabroušeným rýčem jsem měla problém v tom udělat díru. A pod tím je jak máslo měkký jíl. Ale kupodivu jsem tam narážela na žížaly, a to mě naplňovalo nadějí a radostí.
Podrobný deníček mých experimentů z roku  2010  a 2011 je na mých starých webovkách Projekt RAJSKÁ ZAHRADA (na https://sites.google.com).
Výsledek byl takový, že jsem sice v dalším roce i něco z ozimých plodin (obilí) sklidila, ale pole se zaplevelilo, a to nejen plazivým jetelem (ten naopak z počátnu nechtěl moc růst).
Při dalších pokusech jsem musela konstatovat, že jetel mezi sebe obilí postě nepustí, jakmile už si místo zabral pro sebe. No a o dalších vytrvalých plevelech ani nemluvě.
 
V dalších letech jsem horní půlku pole nechala zarůst trávou a v podstatě ji převedla na louku či pastvinu. Myslím, že to tomu jen pomůže a bude to případná rezerva na horší časy. Do roku 2019 (reps. sezóny 2018), kdy mi zemřel oslík, to byl zdroj sena, pastvy a případně trávy na mulčování. Od sezóny 2019 je to zdroj trávy na mulčování - plošné kompostování a redukci plevele.
 
A tím se dostávám ke spodní polovině a mé metodě minimální kultivace.
Po deziluzi z pokusů o bezorebné pěstování obilí na bývalém konvenčním poli jsem přešla k minimální kultivaci. Důvody:
- nemám a nehodlám si pořizovat mechanizaci nutnou pro orbu a další zpracování půdy,
- rýčem na větší ploše u těžké jílovité půdy by to byly galeje,
- když už musím něco rýt, je mi moc líto těch přerytých žížal,
- a chci pracovat způsobem, který by byl proveditelný i v případě nedostatku fosilních paliv.
Pracuji tedy s kopáčem (pro ty, kdo neznají: představte si ostré vidle, kde hroty v délce cca 2/3 ohnete v úhlu o něco větším než 90°), kdy cílem je v podstatě nakypření svrchní vrstvy před setím, a také vytahání pýru, který je docela odolný, případně dalšího plevele.
 
Každopádně, abych vůbec byla schopná do toho kopnout, musí být půda přiměřeně vlhká. To se snáze napíše, než uskuteční, neboť v předjaří je to v podstatě lepivý jíl a za sucha je to jako kámen. A mezera mezi tím je velmi úzká. Naštěstí mám pomocníky - hlodavce (hraboše a hlavně hryzce - tunely průměru pěsti). Mzdou jsou brambory, příp. řepa - tedy část úrody. Zajišťují však drenáž a zatahují část organické hmoty do nižších vrstev.
Dále se snažím tuto hladovou půdu neustále zásobit organickou hmotou a zlepšovat tak její strukturu - mulčuji, mulčuji, mulčuji. Je tak hladová!
 
A tím se dostávám k základu a otevírači osevního sledu, a to jsou brambory pěstované v mulči.
Na toto téma je na webu již spousta článků a asi i videí. Takže jen stručně můj postup:
Na pole postupně (v průběhu celé zimy a předjaří) nanáším oslí bobky a počůranou podestýlku přímo ze stáje, takže takový plošný hnojník. Nešetřím - síla vrstvy i 25 cm. Pokud to v předjaří stihnu, tak navrch ještě nastelu nahrabanou stařinu, včetně starého listí. (Toto platilo až do smrti oslíka, viz výše.) Tím je zajištěno hnojení, potlačení plevele a dodávka "substrátu" pro uložení hlíz. V ideálním případě se dostávám na sílu vrstvy i 40 cm. Na začátku května pak ručními vidličkami a rukama rozhrnuji díry pro jednotlivé brambory, a to až na povrch hlíny. Do každé díry dám bramboru, musí ležet na hlíně. Zvykla jsem si dělat dvojřádky v trojsponu a mezi nimi větší mezeru - i 60 cm - prostě pro projití. Pěstování v mulči na těžké studené půdě má několik nevýhod. První - déle vzcházejí (mulč tepelně izoluje, takže se to celé pomaleji prohřívá), ale na druhou stranu uniknou květnovým mrazíkům. Druhá - skrz mulč se výhonky někdy hůře proklubávají, takže je dobré jim trochu pomoci - z výhonků sundávat zbylty mulče (proto ta mezera na projití). Co mi však takto pěstované brambory zajistí: 
- možnost pěstovat brambory i na takto těžké půdě (nedokážu si představit, že bych za mokra nebo za sucha je měla z takové hlíny dolovat), 
- snadnou sklizeň (Tedy, ohnout se člověk musí i tady, ale malou motyčkou opatrně probírám mulč a vytahuji v podstatě čisté brambory. Jen někdy si nějaký zaleze trochu do hlíny, tak jej něžně podďoubnu a mám ho.)
- takže minimální poškození hlíz (na rozdíl od těch nakopaných při vykopávání, jak to pamatuji z dětství).
- A co je podstatné, zastíněním porostem brambor a zamulčováním mi zůstane téměř čistý pozemek, a to na konci léta (pěstuji polorané brambory několika odrůd). Dobře vyhnojený po I. trati. Na vrchu půdy zbytek rozloženého mulče (mírně promísený s povrchovou vrstvou jílovité země), překrytý zasychajícími natěmi po vytahaných bramborách.
 
A s tím už se dá něco dělat!
 
Třeba:
- počkat ještě chvilku do září, stáhnout natě a použít je jinde, kde je třeba mulčovat, a nebo dát na kompost. Maličko překopnout a nakypřit. A pak zasít ozimé obilí.
- nebo hned uklidit natě, maličko překopnout a zasít ozimé obilí, které snese bez újmy dřívější setí (třeba žito či některé ozimé pšenice seté).
- nebo nechat do jara, uklidit přebytečný materiál z povrchu, překopnout a přeplít, a pak zasít jarní obilí.
- nebo počkat do pozdějšího jara, překopnout a přeplít a zasít kukuřici či řepu apod. pozdější plodiny (zbylý mulč možno nechat ležet v meziřádcích).
- nebo postupně přemulčovat třeba s nedosušeným senem (protože zmoklo :-) či jinou nepotřebnou trávou, ke konci zimy a na jaře nastlat v řadách hnůj přímo ze stáje (s většími rozestupy těchto řádků), mezi řádky možno dále mulčovat kvůli potlačení prorůstajícího plevele. A do toho hnoje později dělat díry až do hlíny a sázet do nich předpěstované sazenice dýní/tykví.
- a jistě spoustu dalších věcí, které dále zkoumám a zkouším. Třeba jako využití vymrzajícího zeleného hnojení (svazenka, peluška, vikev setá). Nebo využití přezimujícího zeleného hnojení, které je možné na jaře snadno zlikvidovat (listová forma hořčice sareptské, ozimý špenát) nebo samo zmizí (kozlíček polníček).
 
Kde však nastává problém?!
V následujícím roce.
A to je zaplevelování porostu obilí. 
Na políčkách seji zpravidla naširoko (tedy ne do řádků) a zasekávám kopáčem. Není tedy reálná kultivace v meziřádkovém prostoru, jak se to běžně provozuje v zemědělství (a efektivitou takto vynaloženého úsili si v mé situaci nejsem zas až tak moc jistá). Prostě něco si z toho bezorebného způsobu pořád nesu, je to kvůli nižší pracnosti setí na široko při setí na větší ploše, secí strojek pro setí do řádků si nějak zatím netroufám v té mé jílovačce použít. Ta půda na to ještě nemá vhodnou strukturu.
Zaplevelování porostu obilí se děje několika cestami. První - vytrvalé plevele obnovující se z kořenů (v mém případě pýr, přeslička, v menší míře svlačec). Druhá - plevele s krátkým životním cyklem (např. svízel přítula, heřmánkovec, heřmánek, violka, pumpava). A asi nejhlavnější, třetí - z mulče, a to jak s hnojem (seno coby podestýlka), tak i se stařinou či nedosušeným senem apod. No a čtvrtá cesta je samovolný nálet či donesení zvířaty. A také se ukazuje pátá - zapomenuté či nesebrané maličké brambory :-), prostě brambořiny v obilí či jiné plodině po bramborách.
Někdy je to zaplevelení menší, někdy je to horší.
To je ten moment, kdy by kultivace jistě pomohla. Ale já pracuji v režimu minimální kultivace na těžké půdě, a tahat tolik plevele s pomocí kopáče je příliš pracné až nemožné.
Doposud jsem to řešila tak, že po sklizni klasů jsem pak slámu posekala, včetně plevele (posloužil jako dusíkatá složka k uhlíkaté slámě - optimalizace poměru C:N pro dobrý rozklad). Posečený materiál jsem rovnoměrně rozložila po povrchu a postupně na to znovu nanášela hnůj ze stáje či stlala jiný organický materiál (nedosušené seno, posekaná tráva).
Námitka, která jistě kdekoho napadne - další vnášení semen plevele. Jistě. Ale nehodlám kvůli tomu kupovat a podestýlat slámou, a to z konvenčního zemědělství hnaného ropou. (Neopovrhuju jím, také mě z většiny živí, a nic jiného v tuto chvíli nemáme. Ale já právě chci pracovat na pokud možno uzavřeném cyklu svých pozemků a jejich obyvatel, a to nejlépe tak, aby to mohlo běžet i bez ropy.)
A další námitka, která může padnout - plocha se namulčováním tak dostává do vegetační přestávky, což není úplně ideální pro půdní život. Prostě tam sice jsou mrtvé kořeny obilí a trochu živé kořeny plevele, ale jinak žádná další plodina či něco podobného.
 
A to je právě to, co mě vede k dalšímu přemýšlení a dalším pokusům. A uvidím, jak se bude dařit.
Třeba: jestli by šlo do dozrávajícího obilí, dokud ještě není tak zaplevelené, něco podsít. Třeba něco na zelené hnojení, co buď vymrzne, ale do té doby agresivně vytvoří tolik hmoty, že potlačí plevele, nebo něco, co agresivně potlačí plevele, a to i ty ozimé, a na jaře to samo odejde nebo se nechá snadno zlikvidovat a uvolní to tak plochu jiné plodině.
 
A další problém!
Není žádoucí zařadit brambory hned po tom obilí či jiné jarní plodině, tj. třetím rokem po sobě. Je to příliš brzy po sobě. Chtělo by to ještě tak rok či dva přestávku na tom samém záhoně/políčku, než tam znovu budou brambory. I když, těžko říct?
Plíseň bramborová se pohybuje vzduchem. A mandelinky také. Takže si o ten záhon či políčko vedle oproti předchozímu roku klidně přelétnou. A podle údajů z literatury jsou brambory po sobě snášenlivé. Takže jsem dokonce laškovala i s myšlenkou někde zkusit pěstovat brambory jako monokulturu (tedy několik let po sobě). Důvod prostý - vzhledem k "zaplevelování" políček zapomenutými bramborami se mi tak při sklizni začínají asi do odrůd vnášet hlízy jiné odrůdy. A držím několik žlutých odrůd, co se od sebe dle tvaru hlízy zas až tolik neliší. Ty červenoslupké jsou v celku snadné k odlišení, mám jen jedny :-)
 
Takže tolik asi v tuto chvíli k mým snahám a úvahám o sestavení funkčního osevního postupu pro má políčka, a to při užití minimální kultivace.
(I když mám někdy pocit, že pořádné hluboké přerytí toho, co jsem po zemědělcích převzala, samozřejmě se zapravením nejlépe hnoje, by tomu prospělo. Ale na to nemám energii a také prostor - políčka už jsou rozdělena cestičkami. A také, jak už jsem zmínila, mým cílem je ověřovat bezropný režim. Třeba se někdy chopím rýče:-)
 
Uvítám jakékoliv smysluplné podněty, komentáře i kritiku. No a samozřejmě i vaše zkušenosti.