Duše - pojem

(akt. 12. 3. 2020)

 

Rozhodla jsem se podělit se s vámi o své zkušenosti a náhledy na některé záležitosti skutečnosti, které někteří označují jako duchovní sféru.

Na rovinu přiznávám, že řadu roků zpět bych nevěřila, že se někdy něčím takovým budu zabývat, ba co víc, budu ochotná o tom dokonce veřejně hovořit / psát.

Tudíž chápu i skeptiky a racionalisty, i já mám toto ve své minulosti tohoto života a v určité míře i nyní. A co si neosahám na vlastní kůži, vlastním hlubokým prožitkem, tomu neuvěřím.

 

Každopádně tu občas používám slovo "duše", někdy též "podstata", tak jsem se rozhodla, že se pokusím zde pokud možno srozumitelně popsat a vyjádřit, jak já tento pojem užívám a co pod tím já chápu. Je vysoce pravděpodobné, že jiní užívají tato slova lehce odlišně či jinak.

 

Tak tedy:

Slovo "duše" užívám jako krátký a zjednodušený pojem pro svou podstatu, která má své určité individuální charakteristiky, ale přesto prochází existencemi s hmotným či energetickým tělem, případně i bez jakéhokoliv "těla". Někdo to označuje jako "vyšší Já" a tak, ale já i pro svou komunikaci se svou podstatou - prostě dohodly jsme se na výrazu "duše" - pro jednoduchost. :-)

Asi bych ještě podotkla, že jsou zde bytosti, které samozřejmě také mají duši, ale nejsou inkarnované. Pak spíše používám pojem "bytost", i když i my jsme bytosti :-)

 

Já jako člověk Silvie se i nadále snažím svou omezenou lidskou myslí nějak uchopit vztah, spojitost mezi mnou a mou duší. Protože v tomto smyslu by šel do určité míry uplatnit výrok: Jsme dvě a jsme jedna.

 

Zde se tedy zkusím podělit o to, co vím o své duši a o duších obecně (od své duše, od jiných zdrojů a z regresí)

 

- Pravdou je, že neplatí, že člověk má duši, ale naopak, že duše má nás. Vzpomínám si na rozhovor s jednou duší, která se na můj dotaz, zda je duší člověka X, rázně ohradila, že není jeho duší, ale on je jejím člověkem. Duše si volí své vtělení, dokonce prý i jméno (a prý není náhodné, ale záměrné). "Rozměrově" duše zcela přesahuje rozměry lidského těla a v určitém smyslu pro ni neplatí prostor. 

- Duše spolu mohou komunikovat, i když jsou zrovna vtělené, a to mimo vědomí svého vtělení. Zde je na místě podotknout, že "nejrychlejší věcí" ve vesmíru není rychlost světla, ale myšlenka. V podstatě pro ni neplatí prostor, tudíž je možné komunikovat s někým i na "druhém konci" vesmíru, tedy na hodně velké vzdálenosti, a to v reálném čase - tedy "teď"/online.

- Od své duše o ní vím, že patří mezi tak zvané "staré duše", tedy má už cosi za sebou, ale není mistrovskou duší - to je prý úplně jiná kategorie. Jsou tedy různě "staré" duše, a také různé typy duší.

- Moje duše je však velmi zvídavá a někdy ráda chodí do krajností. Jen tady na Zemi si prošla nejrůznějšími rolemi - od řekněme kladných až po zcela záporné (z našeho lidského úhlu pohledu). Proto v článku Co je tao? uvádím, že nelze na první pohled říci, jakou duši v podobě daného člověka máte před sebou. (nebo alespoň já to nedokážu).

- Zde na Zemi jsou inkarnované duše stvořené pro Zemi, ale inkarnovaná i řada duší, které si prošly i jinými světy, a tedy i formami existence. (Nedávno jsem narazila na pojem "hybridní duše" pro ty, které prošly i jinými světy - ale ... no, vzhledem k tomu, že se to týká i mé duše, no ... zní mi to divně :-).

- Vše živé má duši. A vesmír je plný života. I to, co nám se jeví jako neživé, je živé, má duši, a komunikuje to. V podstatě není nic stvořeného, co by nebylo živé a nemělo tedy duši.

- I duše, pokročilá, může z vlastní volby jakoby "zapomenout" a může pak působit jako nevědomá duše. Dle svých zkušeností jsem nabyla dojmu, že ani duše, tedy její vědomý projev v komunikaci, není jednolitý homogenní celek, ale že je jakoby mnohovrstevnatá. Má to i svou logiku: neboť stále jsme součástí tao a v konečném důsledku zde není nic než tao coby řekněme jediné pole vědomí. A duše jako entity jsou jakoby oddělené, ale vlastně stále dlící v tao. :-) Je to vtipné a svým způsobem složité na pochopení - myslí.

- Chci-li se hloubeji vědomě propojit se svou duší, jdu do svého středu. Zde jsem s ní nejlépe propojena, a právě skrze ni se mohu propojovat až na samotné tao. Proto říkám, že z tohoto mého úhlu pohledu a zkušenosti mi to připadá jako určitý "výtah" s různými úrovněmi vědomí. Vemte si, že každá buňka v našem těle je živá, a tedy má své vlastní vědomí. Každá částice ...  a tak dále. A čistě teoreticky je tedy možné vědomě komunikovat s čímkoliv, co má vědomí. No není to úžasné? :-)