Bolest - 2. část
Ne 22. 3. 2020
V první části článku o bolesti jsem končila slovy o tom, že je omylem se domnívat, že naše duše v nás touží po zdraví a štěstí.
Pokud jste sami neprošli regresí do minulých životů, tak alespoň doporučuji důkladně číst knihy Michaela Newtona. Popisuje tam zjištění, která získal od svých klientů/subjektů, o tom, jak si duše volí inkarnace, proč a za jakým účelem.
A tak zjistíte, že duše si ve svých vtěleních volí různé role, různé situace, aby zakoušely - a tím se některé baví, jiné se tím snaží učit a vyvíjet, jiné se snaží tak vůbec zjistit a zorientovat se v tom, o čem je třeba život tady na této planetě Zemi a tak. No a často je to tak, že jedna duše v různých vtěleních kombinuje tyto přístupy, tedy že se snaží zjistit, o čem to tu je, pak se třeba i někdy snaží učit a vyvíjet se, jindy si dá něco lehčího a zábavnějšího, některé duše mají dobrodružnější či zvídavější povahu než jiné a tak.
Co z toho vyplývá? Že duše nejdou zpravidla po snadných životech plných pohodičky, klidu, radosti, štěstí a tak podobně. Tedy ne tady na Zemi (jinde to chodí jinak).To by pro ně byla nuda.
A to je právě o tom vztahu duše a jejího vtělení.
Tuhle (19. 3. 2020) mne v knize Roberta Mosse: Tři "pouhé" věci zaujala na s. 61 citace: "Prosím o zdraví, které mé tělo potřebuje, aby mohlo sloužit záměrům duše."
Podělím se zde s vámi o své úvahy, které mi začaly běžet hlavou a které jsem si zapsala. Můžeme to označit jako "nářek vtělení" :-)
Háček spočívá v tom, že nevím, co přesně si ve mně duše zvolila - co když chce "zrychlit svůj vývoj skrze náročný život"?
A TO UŽ MĚ NEBAVÍ - jsem už UNAVENÁ z těžkých bitev, zranění, násilnění a tak!
Co takhle Stvořiteli tohoto "slzavého údolí" to narušit tím, že ... už budeme pro svůj vývoj odmítat blbost a ... zbytečné trápení se a utrpení, co? :-)
MY, JAKO VTĚLENÍ, trpíme volbami duší, tedy že si volí "obtížné životy v bolesti, skrze niž se učí". To nás to bolí celý život, je ne, ty to pak ze sebe sklepou a jdou dál, do další volby!
Co takhle změnit toto základní, nejzákladnější paradigma fungování všech bytostí zde na Zemi, co?!
Nahraďme tedy "učení se skrze bolest" tím, že se budeme měnit a vyvíjet "učením se skrze ... spokojenost, lásku a vděk za to, jak se máme".
Já vím, je to tu uděláno jako polarizovaný svět kontrastů. Ale ...
baví nás to ještě?
Vybavuje se mi ten mýtus o vyhnání z ráje, pryč od stromu vědění a poznání. Těžko říct, kdo lidi tehdy vyhnal, odkud, a kam, ale je fakt, že je zde asi "od té doby" bolest a utrpení. (A nebo uvědomění si toho? Těžko říct.)
Nemá cenu teď hledat viníka. Je zjevné, že jako lidé, lidstvo, se musíme nyní spolehnout na sebe a podporu pomocníků a spřízněných bytostí a ... sami svou pílí, prací, uvědoměním a úsilím se pozvednout ... zpět, či ještě lépe - do stavu poznání a vědomí, ale bez bolesti a utrpení. Jde-li to. Ale to nezjistíme, dokud se o to všichni, kdo mají zájem, nepokusíme. Tak asi, co? :-)
No, ale dejme také, jak se říká, prostor druhé straně - tedy duši. A tak opět sahám po svých blocích a pátrám v rozhovorech nejen se svou duší, kde se mi dostává odpovědí na otázky po smyslu a významu bolesti a léčení.
Vysvětlivky: v lomítkách je má řeč, kurzívou jsou odpovědi; ... to znamená odmlku, zvažování, (...) to znamená vypuštění části z velmi osobních důvodů či pro irelevanci.
22. 12. 2017 - z rozhovoru s mou duší:
/(...) Ach jo. Tohle je šílené./
Ano. To je. Já tě chápu. (...) Vždyť vy to řešíte ve svých tělech vlastně za nás (...). Protože ... prostě skrze tělo se staré tělesné věci holt řeší snáze než na pouhé úrovni nevtělené duše, neboť tělo právě se svou citlivostí i bolestivostí je dokonalým ukazatelem, jak moc už je vyřešeno a zpracováno, a co tomu zkrátka ještě schází.
(...)
Jen ... příště se nenech zviklat a zaskočit bolestí, i když se objeví. Prostě ji uvítej a přijmi, a poděkuj jí, že ti něco chce ukázat, učit tě a dát ti příležitost ke zpracování a růstu. Nelekej se jí, ale važ si jí, v podstatě i ji s láskou uvítej a obejmi. Ano?
/To je zajímavé./
To je. A navíc nápomocné a je to cesta kupředu.
(Až dohledám, doplním další promluvy mé duše či jiných na téma bolesti a utrpení - je to tiž zajímavé a poučné to vidět i z této strany a úhlů pohledu.)
Takže - co s tím? Tedy ... je možné se zbavit bolesti? Ba co víc, je možné se vyhnout bolesti a utrpení?
Na to se zkusím podívat ve 3. části